URL (Unique Resource Locator) je v překladu ?jednoznačné určení zdroje?. Zapisuje se tím umístění souboru na Internetu. Zadává se do adresní řádky nahoře v internetovém prohlížeči a jednoznačně udává, kde jaký soubor na Internetu je.

Technicky vzato je URL pouze typem URI (Uniform Resource Identifier, často je URL považováno za synonymum URI).

URL v roce 1994 vytvořil Tim Berners-Lee společně s pracovní skupinou URI v rámci IETF (Internet Engineering Task Force). Formát URL kombinuje již existující systém doménových jmen, který byl vytvořen v roce 1985. Jednotlivé adresáře a soubory odděluje lomítkem.

Běžná URL ?adresa? začíná protokolem, následuje dvojtečka, dvě lomítka, jménem serveru (např. www, ftp, smtp?), poté následuje tečka, název domény (případně IP adresa), název portu atd. Moderní internetové prohlížeče už občas ani nezobrazují začátek URL a nechávají, nebo zvýrazňují pouze název domény.

Zkracovače URL

V dnešní době se především díky sociálním sítím rozmohly tzv. zkracovače URL adres. Některé adresy mohou být příliš dlouhé – například mapy, odkazy na různé fotky, dokumenty, nebo i klasické internetové stránky mohou mít příliš dlouhou adresu URL. Pro potřeby různých sociálních sítí, sdílení adres, instant messagingu a zejména Twitteru, jsou oblíbené zkracovače URL adres.

Příklad dlouhé a těžko zapamatovatelné adresy:

http://maps.google.com/?…

Stejná adresa s použitím zkracovače:

http://g.co/maps/t9ufk

Zkracovačů adres je velké množství, například:

• tinyurl.com
• goo.gl
• bit.ly
• t.co
• is.gd
• ow.ly
• gu.ma
• tiny.cc
• + desítky dalších

K přesměrování zkrácené adresy na původní se používá technika HTTP redirect, nebo-li HTTP přesměrování, kdy může být jedna webová stránka dostupná z více URL adres. Dostupnost jedné stránky z více adres se nepoužívá pouze pro zkracování, ale také například pro možnost překlepu. Například www.gogle.com Vás přesměruje na www.google.com apod.