Internetový prohlížeč (také webový prohlížeč, anglicky web browser) je softwarová aplikace sloužící pro přístup k World Wide Web (www), nebo-li, obecně řečeno, k internetu.
V současné době (2012) vládnou trhu tři prohlížeče, které mají největší podíl uživatelů: Internet Explorer, Google Chrome a Mozilla Firefox. Známé jsou ještě prohlížeče Safari a Opera, ty používá pouze minoritní skupina uživatelů, která nijak výrazně neroste (Opera), nebo roste velmi pomalu (Safari).
Primárním účelem webových prohlížečů je poskytnout uživateli informace. Toho uživatel docílí tak, že napíše do tzv. adresního řádku URL (Uniform Resource Locator), tedy například http://www.google.cz/. Předpona před samotným URL, tedy URI (Uniform Resource Identifier) určuje, jak bude URL interpretováno. Nejčastěji se používá http: a to identifikuje zdroj, který má být zobrazen pomocí HTTP (Hypertext Transfer Protocol). Většina prohlížečů zvládá i další typy předpon, například https (Hypertext Transfer Protocol Secure), nebo ftp (File Transfer Protocol).
Zatímco dříve se mohly i přes některé stejné prvky internetové prohlížeče vizuálně odlišovat, v současné době je trendem minimalismum s důrazem na maximální prostor pro samotnou webovou stránku. Za průkopníka tohoto přístupu je většinou považován Google Chrome, který ve své první betaverzi v září roku 2008 překvapil většinu uživatelů. Právě svým minimalismem a jednoduchostí (a rychlostí, o tom ale níže) Google Chrome zaujal a jeho vzhled později inspiroval konkurenční Mozilla Firefox, Internet Explorer i Operu. V současné době tak vypadají leaderové trhu velmi podobně a nejsou příliš odlišní ani funkcionalitou.
Internet Explorer (zkráceně MSIE, nebo IE plus číslo příslušné verze, například IE9, IE10…) je prohlížeč od společnosti Microsoft, která jej vyvíjí od roku 1995. Od tohoto roku je také automaticky součástí operačních systémů Windows a to už od Windows 95. Internet Explorer byl dlouhá léta výrazně dominantním prohlížečem právě kvůli velkému rozšíření operačních systémů Windows.
V dobách největší rozšířenosti měl až 95 procent podílu na trhu internetových prohlížečů. Avšak právě ona rozšířenost a absence konkurence jak na poli operačních systémů, tak na poli internetových prohlížečů vedla k dlouhému pozastavení vývoje. Mezitím se na trhu objevila silná konkurence v podobě Mozilla Firefox (rok 2004) a podíl Internet Exploreru začal pomalu klesat.
V současné době (2012) se podíl internet Exploreru pohybuje kolem 40 procent a dá se říct, že již několik let dlouhodobě neustále klesá, i když se v posledních měsících pokles zpomalil. Microsoft na neustále klesající podíl Internet Exploreru a výrazně silnější a dravější konkurenci zareagoval vydáním Internet Exploreru 7 (rok 2006) a zhruba každý rok vyjde nová verze prohlížeče. I přesto tržní podíl IE neustále pomalu klesá.
Google Chrome je jedním z novějších internetových prohlížečů. První (beta) verze vyšla v září roku 2008. První stabilní verze vyšla v prosinci téhož roku. Za vývojem a udržováním prohlížeče stojí společnost Google. Vedení Google na trh prohlížečů původně vstupovat nechtělo, ale první interní prototypy Chrome skeptické vedení společnosti svojí kvalitou přesvědčily.
Prohlížeč Google Chrome se za poměrně krátkou dobu necelých čtyř let vyšvihl na pozici druhého nejpoužívanějšího prohlížeče – překonal Operu, Safari, Firefox a další. Pokud bychom se zaměřili pouze na jednotlivé prohlížeče, nikoliv na celé „rodiny“ prohlížečů, tak aktuální verze Google Chrome je nejpoužívanějším prohlížečem na světě. Pokud se sečtou všechny verze Internet Exploreru dohromady, první místo si stále drží.
Google Chrome staví už od svého vzniku na třech základních principech – „Speed“, „Security“ a „Simplicity“. Tedy „rychlost“, „bezpečnost“ a „jednoduchost“. Nedávno k těmto třem pilířům přidal ještě třetí a to „Signing in“, tedy „přihlašování se“. Právě těmi třemi hlavními pilíři Google Chrome překvapil už ve své první betaverzi v roce 2008. O jednoduchost se staralo minimum tlačítek a maximální plocha pro samotný web, o velkou rychlost pak JavaScriptové jádro V8 a o bezpečnost speciální rozdělení každé karty a pluginu do vlastního procesu. Výhodou rozdělených procesů je, že když přestane jedna stránka fungovat, nemělo by to nijak ovlivnit chod celého prohlížeče, ale pouze danou kartu.
Další specifickou věcí, kterou Google Chrome zavedl už od počátku, bylo velmi rychlé aktualizování a vydávání nových verzí. Vydávání nové verze každých několik týdnů. Tuto filosofii od Googlu přebral Firefox a vydávání nových verzí rapidně zrychlil i Internet Explorer. Google Chrome má při častém vydávání výhodu automatické instalace – uživatel tak nemusí nic zahajovat, potvrzovat, nebo instalovat, vše se děje automaticky, na pozadí a bez vědomí uživatele. Tím pádem je Chrome vždy aktuální i pro uživatele, kteří by se běžně o aktualizace nestarali, nebo se v aktualizování softwaru neorientují.
Přihlašování („signing in“) je pak další funkcí, kterou po vzoru Google Chrome začali postupně přidávat i ostatní prohlížeče. Do Google Chrome se můžete jednoduše přihlásit svým Google účtem a nastavit tak synchronizaci záložek, historie, vyhledávání, rozšíření, aplikací, nastavení a dalších funkcí a prvků prohlížeče. S takto synchronizovaným účtem lze pak velmi jednoduše přecházet mezi různými počítači s prohlížečem Google Chrome, kde se jen stačí přihlásit svým Google účtem. Všechna vaše data se tak automaticky synchronizují na novém počítači.
Google Chrome funguje ve čtyřech verzích, kterým se říká ?channels,? nebo-li kanály. Celkem existují čtyři kanály:
Stabilní kanál Google Chrome je určen pro drtivou většinu uživatelů. Jedná se vždy o aktuální stabilní verzi pro veřejnost a je Googlem doporučen k běžnému používání. Beta kanál Google Chrome se aktualizuje častěji, než stabilní kanál a slouží k testování nových funkcí prohlížeče. Některé stránky se v beta kanálu nemusí zobrazovat naprosto korektně. Vývojářský kanál je určen pro vývojáře, k aktualizacím dochází velmi často a procento webů, které nemusí korektně fungovat, nebo mohou mít jiné problémy, je větší, než u beta kanálu. Kanál Canary se pak aktualizuje nejčastěji a slouží vyloženě pro experimentování – funkce mohou být přidávány a odebírány na denním pořádku. Pro běžné používání nejsou obecně kanály Canary a vývojářský doporučeny. Beta kanál by měl fungovat bez větších problémů, ale obecně je pro drtivou většinu uživatelů doporučována standardní stabilní verze Google Chrome.
Google vydal postupně Google Chrome pro Mac, Linux a Andorid. Jako první vyšla verze pro Windows.
Jednou z pokrokových věcí, kterou Google v prohlížeči Google Chrome zavedl, byl vlastní obchod pro internetové aplikace. V angličtině se tento obchod nazývá Chrome Web Store, v české mutaci pak Internetový obchod Chrome. V tomto obchodě je drtivá většina aplikací zcela zdarma, často se však jedná o pouhé zástupce pro standardní webové stránky. V Internetovém obchodě Chrome jsou vedle aplikací k nalezení také bohaté portfolio rozšíření, které mohou vylepšit a rozšířit funkcionalitu prohlížeče. Nechybí ani tzv. motivy, díky kterým si může uživatel měnit vzhled prohlížeče.
Internetový obchod Chrome je rozdělen na následující kategorie:
Mozilla Firefox (zkráceně pouze Firefox + číslo verze, tedy například Firefox 9, Firefox 10, Firefox 11…) je internetový prohlížeč od Mozilla Corporation a Mozilla Foundation. Je podobně jako ostatní prohlížeče zdarma a na rozdíl od ostatních se jedná o open source software. První verze Mozilla Firefox vyšla už v roce 2004 a je v aktivním vývoji dodnes, přičemž je jedním ze tří nejpoužívanějších prohlížečů.
Původní název Firefoxu byl Phoenix, načež se musel přejmenovat na Mozilla Firebird a nakonec se zůstalo u názvu Mozilla Firefox.
Vydávání nových verzí Mozilla Firefox fungovalo dříve na podobné bázi jako Internet Explorer, tedy nové verze jednou za delší dobu. V poslední době však přešel i Firefox na častější vydávání menších aktualizací po vzoru Google Chrome.
Mozilla Firefox byl ve své době (2004 – 2008) velmi oblíbeným prohlížečem na vzestupu. Konkurence byla výrazně menší, neexistoval dravý Google Chrome a Internet Explorer strnul několik let na verzi IE 6. Mozilla Firefoxu tak v pomalém růstu nic nebránilo a podíl Internet Exploreru začal pomalu klesat. Firefox se po několika letech stal oblíbenou alternativou, která se ujala, na rozdíl od prohlížeče Opera.
Velkou výhodou Firefoxu byly svého času i rozšíření (extensions), které mohutně upravovaly, vylepšovaly a rozšiřovaly funkcionalitu prohlížeče. Z jednoduchého prohlížeče, který se od Internet Exploreru v uživatelských základech tolik nelišil, se tak mohl po instalaci několika rozšíření stát robustní pracovní nástroj s pestrou škálou funkcí. Právě pomocí různých rozšíření a doplňků se tak mohl Firefox přiblížit, nebo i překonat funkcemi nabitou Operu. V základu se pořád jednalo o jednoduchý prohlížeč.
Opět po vzoru Google Chrome přijal časem Firefox filosofii zjednodušeného a zminimalizovaného uživatelského rozhraní.
© 2001-2024 Blueboard.cz s. r. o.